Církevní restituce a volební kampaň

Ve volební kampani se objevilo téma církevních restitucí a část politiků vyrukovala s nápadem na jejich omezení. Je však nutné oddělit právní a politické kroky. Politickým cílem je získat rétorikou o omezení církevních restitucí hlasy. Ale ve volební kampani se nemá lhát. Slibovat lze jen, co je právně možné a nereálnost určitých slibů je správné odhalit. Neb jak pravil Aristoteles: „Je mi přítelem Platón, ale větší přítelkyní je pravda.“

Změna církevních restitucí referendem nebo zákonem bez dohody s církvemi je právně nemožná. V našem právním řádu lze vyvlastnit majetek jen za náhradu. Stejně to platí vůči majetkovému nároku, který již vznikl, byť má být naplněn v budoucnu. Zmenšení restitucí musí být církvím kompenzováno finančně, což z hlediska odpůrců církevních restitucí nemá smysl.

Náš právní řád je součástí evropského právního prostoru a sdílených závazků ochrany práv. I kdyby se nějakým právně revolučním činem zrušily církevní restituce, církvím by finanční kompenzaci přiznal Evropský soud pro lidská práva. Zásah do majetkového práva je v rozporu i s právem Evropské unie a vedl by k sankcím, včetně možnosti pozastavení čerpání evropských peněz a našeho členství v Evropské unii. Ovšem evropských institucí netřeba. Máme zkušenost, když zákonodárce původně rozhodl, že se trvalé užívání státních pozemků mění na vlastnictví osob, které právo trvalého užívání měly. Pak si to rozmyslel a ještě před účinností, ale již za platnosti zákona, který měnil trvalé užívání pozemků na vlastnictví, byl přijat nový zákon, který to rušil. Ústavní soud však vrtkavost zákonodárce nepřijal a řekl, že platným, byť ještě neúčinným, zákonem založený majetkový nárok požívá ústavní ochrany. Změna zákona, která rušila původní zákonné ustanovení o změně trvalého užívání na vlastnictví, byla Ústavním soudem zrušena. Tím spíše by Ústavní soud zrušil zákon, ať přijatý Parlamentem či referendem, o tom, že se zrušuje bez náhrady majetkový nárok již vzniklý na základě účinného zákona a následně uzavřených smluv mezi státem a církvemi. V právním státě je nutná jistota. Noví držitelé moci musí respektovat předchozí práva daná zákonem, byť se jim nelíbí. Mají však jistotu, že až moc ztratí, jejich nástupci budou respektovat právní vztahy založené jejich zákony.

Jedinou možností změny církevních restitucí je, že finanční náhrada, která se vyplácí za nevydávaný, původně církevní majetek, jenž nyní nepatří státu, bude snížena náhradou za to, že by se nově vydával církevní majetek ve vlastnictví obcí a dalších osob jako při restitucích fyzických osob a tělovýchovných spolků v 90. letech 20. st. Obce věděly, když jim stát tento majetek od roku 1991 postoupil, že jde o původní majetek církví, který byl státem zabaven a může být předmětem restituce. Nesměly jej dále zcizovat na základě blokačního ustanovení v zákoně o půdě.

Změnit rozsah nároku církví na restituce je možné jen za majetkovou náhradu. Jednostranné zrušení nebo snížení tohoto nároku bez náhrady je právně nemožné. Pokud některý politik slibuje opak, klame voliče.

Jiný článek: Majetková práva nelze referendem rušit.

Změna církevních restitucí může ohrozit majetek obcí i důvěru v právo.

Daně jako lupičství.

Zcizené opatství..

[ zpět ]