Politický a volební systém

Od roku 1996 poslanecké volby vytvářejí výsledky vedoucí ke slabým vládám, pokud je odmítnuta velká koalice či opoziční smlouva. Většinou jednoho hlasu v Poslanecké sněmovně nebo přetahováním poslanců z jiných stran nelze vytvořit trvalou stabilitu. Řečeno s Járou Cimrmanem – jako vyfukováním tabákového kouře do vody zlato nevznikne, ani přetahování poslanců nevede ke stabilní vládě. V politice nám tuto skutečnost objevilo již několik premiérů snažících se přelstít volební výsledek.

I systém slabých vlád je dlouhodobě udržitelný. V poválečné Itálii fungoval téměř 50 let a ve Francii třetí a čtvrté republiky ještě déle. Slabé vlády mohou dobře spravovat stát, pokud nedojde k velké krizi. Ty řešit neumí a hroutí se. Třetí francouzská republika vedla po válečné porážce 1940 do vichistické diktatury a jen díky demokratické osobnosti Charlese de Gaulla se čtvrtá republika po vojenském převratu na Korsice a v Alžíru roku 1958 změnila v demokratický poloprezidentský systém páté republiky. I u nás může současný systém fungovat dlouho.

Pokud však bude preferovaná vládní stabilita a kritizováno korupční prostředí, neboť změna politické orientace poslanců vyvolává spekulace vedoucí k nedůvěře občanů v politiku, je řešením změna volebního systému. Ten totiž vytváří stávající podobu politického systému. Změna musí být výrazná, dohodou dvou nejsilnějších stran. Nelze očekávat, že malé strany podpoří posílení velkých stran na svůj úkor. Tedy volební změnu vedoucí k vytvoření stabilní vlády vítěze voleb maximálně v koalici s jednou malou stranou. Poslanecká sněmovna by pak přesně nekopírovala politické nálady obyvatel, ale základní funkcí voleb v parlamentní demokracii je vytvoření vlády, ne pouze odzrcadlení politických nálad společnosti v parlamentu. K tomu mohou sloužit jiné orgány, na jejichž podpoře nezávisí vláda.