Sňatkový problém

Návrh nového občanského zákoníku ponechává uznání jen státním sňatkům s tím, že věřící budou mít dva sňatky, jeden skutečný dle své víry a druhý formální na úřadě. Variantně návrh umožňuje uznat všechny církevní sňatky bez ohledu na stupeň státního uznání církve s argumentem, že stát uznává náboženskou svobodu všech. Tato varianta je obtížně přijatelná, neboť se tohoto práva mohou dovolat i společensky nebezpečné sekty. Svoboda vyznání neznamená automatické státní uznání aktů jakékoli skupiny vydávající se za církev. Protože návrh fakticky odnímá uznání církevním sňatkům, vyvolal nesouhlas českých a moravských biskupů.

Návrh ruší možnost volby mezi civilním a církevním obřadem před státem registrovanou církví. Přitom u nás nevznikl problém s církevními sňatky. Na rozdíl od civilních sňatků, kdy v Praze 4 roku 2001 oddávala bývalá starostka i po svém odvolání. Šokovaným novomanželům pak bylo oznámeno, že manželé nejsou, a sňatky museli opakovat.

Dnes kněz uzavře manželství až po ověření manželské způsobilosti snoubenců státní matrikou, tedy stát dává předběžný souhlas se sňatkem. Samozřejmě všechny církve mohou konat sňatek, ale stát uznává jen sňatky registrovaných církví, jejichž činnost není dlouhodobě v rozporu se základními hodnotami našeho státu a které zahrnují naprostou většinu věřících. Je věcí státu, zda výkon státní správy přenese na všechny či jen některé, pokud nestanoví svévolná kritéria. Obdobně obce mají rozdílný výkon přenesené státní správy dle své velikosti a schopnosti ji vykonávat. Je rozumné, že v každé malé obci není stavební či živnostenský úřad. Ani civilní sňatky nemohou provádět v každé obci, ale jen kde je matrika. Nový občanský zákoník je příkladem legislativního kutilství, kdy se zbytečně mění něco, co funguje bez problémů. Stát má manželství jako základ rodiny podporovat a ponechat volnost volby mezi civilním a církevním sňatkem, jak je tomu dnes.