Kauza Diag Human

Kauza Diag vznikla tak, že ministr zdravotnictví Martin Bojar (1990-92) odmítl spolupracovat s předchůdcem Diagu (Conneco) při zpracování krve a Diag pak žaloval stát o náhradu škody. Důvodem prý způsobené škody je věta v krátkém dopise ministra vyjadřující pochybnosti o firmě, která sice chtěla zakázku, ale konečnou smlouvu s ní v této věci stát nepodepsal. Při znalosti tohoto základu sporu mnohé napadne staré přísloví – vaření z vody. Nikdo totiž nemusí obchodovat s někým, s kým nechce. Ministr by mohl způsobit škodu, kdyby někoho očernil např. u rakouského ministra zdravotnictví a ten zrušil již podepsaný obchod. Ministerstvo zdravotnictví se však nikdy nezavázalo obchodovat s předchůdcem Diagu. Úplně fascinující je požadovaná částka přes 10 miliard Kč, kterou ani mezinárodní arbitráž nepřiznala za reálně fungující celostátní televizi Nova. Přitom předchůdce Diagu sám krev nezpracovával a nechával ji zpracovat u jiné firmy, byl jen překupníkem. Bohužel ministr Jan Stráský (1995-98) věc přesunul ze soudního řízení, kde stát neplatí soudní poplatky, do řízení rozhodčího, kde stát platí náklady.
Je kritizováno jednání ministra Bohumila Fišera (2000-02), který za stát dobrovolně nevyplatil odškodné ve výši miliard Kč jen na základě jednoho znaleckého posudku. Kampaň tvrdí, že Fišer měl více znaleckých posudků. Pravdou je, že Fišer měl původně 1 posudek soudního znalce, s nímž se neztotožnil. Měl sice i různá vyjádření, která však neměla charakter posudků soudních znalců. Opatrnost byla na místě, i protože J. Šťáva byl hledán německou justicí v souvislosti s nezákonností spojenou s krví a Bavorským červeným křížem.
Při škodách z neuskutečněné podnikatelské činnosti je nutné posoudit jako skutečnou škodu možný zisk, ne obrat. Musí se přihlédnout k nákladům na činnost, která nebyla realizována, a tedy nebyly ani náklady, včetně daní, kdy daň z příjmů byla dříve vyšší. Navíc Bojar byl jen český ministr zdravotnictví v době československé federace a na jednotný československý trh mohla vstoupit jiná firma pověřená slovenským ministrem. Posouzení tvrzené škody z neuskutečněného podnikání je složité, proto  je správné objednat si nejméně dva znalecké posudky, což učinil ministr Fišer. Druhý posudek vyčíslil škodu na podstatně menší částku. Nikdy žádný ministr nevyplatil bez soudního či arbitrážního rozhodnutí dobrovolně miliardové odškodné na základě znaleckého posudku, s jehož závěry nesouhlasil. S postupem ministra Fišera se fakticky ztotožnili jeho nástupci i Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, neboť též nevyplatili dobrovolně plnění pro Diag.
Lživě je vytvářen dojem, že jsem označil za nevalné šance státu na výhru v soudních sporech s Diagem. Věci znalý jedinec však odliší doprovodné soudní řízení proti prvnímu nálezu rozhodčího senátu z r. 1997, kde jsem ve výsledek výhodný pro stát příliš nevěřil, byť jsem byl přesvědčen, že nález neměl být vydán, protože rozhodčí řízení bylo zahájeno v době, kdy již probíhalo soudní řízení v téže věci, od hlavního rozhodčího řízení o výši škody, kde jsem považoval za správné, aby stát předložil vlastní důkazy včetně znaleckých posudků, kterým bude věřit příslušný ministr. O tomto řízení je známo prohlášení bývalého předsedy rozhodců Josefa Kunáška zveřejněné Českou televizí o podivnostech věci, a to nikoliv ve prospěch státu.
Tvrdí se, že nezaplacení bylo motivováno volbami 2002. Rozhodnutí dobrovolně miliardovou částku požadovanou Diagem nezaplatit bylo přijato, neboť ministr nepovažoval za správné zaplatit miliardy, když se znalecké posudky liší. Volbami končilo funkční období vlády a ministr chtěl vědět, jaké kroky musí ještě učinit a zda kauzu dokončí či ji předá svému nástupci obdobně, jak ji převzal od předchůdců. Navíc ministr dbal na zpracování jim zadaného znaleckého posudku bez zbytečného odkladu. Tento byl hotov v květnu 2002 a následně předán rozhodčímu senátu ještě před poslaneckými volbami. Na základě tohoto posudku, který rozhodčí senát přijal jako důkaz, bylo Diagu vyplaceno 326 milionů Kč. Kdyby byla věc jasná, netrval by spor od roku 1992 dodnes a rozhodčí senát mohl kdykoli rozhodnout. Fišerův postup ve věci schválila vláda, která rozhodla o způsobu výběru advokáta i znalců. Vláda pro zastupování státu vyčlenila částku 10 milionů Kč, z nichž však díky šetrnému postupu ministra Fišera byla asi pětina ušetřena. Z těchto peněz byl financován znalecký posudek i právní zastoupení na dobu téměř 3 let. Každý si může ověřit, kolik v jiných případech stojí tříleté právní služby a zaplacení znalců, jestliže se vede spor o miliardy korun.
Fišer považoval zaplacení miliard na základě jednoho znaleckého posudku za nesprávné a předložil posudek, že stát má platit méně. Tedy stejně jako jeho předchůdci i nástupci dobrovolně nezaplatil miliardy. Jako poučení z působení státu v rozhodčích řízeních Poslanecká sněmovna roku 2005 schválila návrh zakázat účast státu ve vnitrostátních rozhodčích řízeních (ne mezinárodních arbitrážích), který však neprošel Senátem. Stát má spory řešit soudy ve veřejném soudním řízení s řadou opravných prostředků, ne v neveřejném řízení rozhodčím. Správné je, aby se stát bránil proti požadavkům, které neuznává.

Jiné články: Prof. Bohumil Fišer (ministr zdravotnictví 2000-02): K případu Diag Human, Zdeněk Koudelka: Fišer byl slušný člověk, Radomír Daňhel: Ke kauze Diag Human