Kulturní marxismus jako problém sociální demokracie

Marxismus byl původním ideovým zdrojem sociální demokracie. Postupně se s ním však rozešla. Dnes evropské sociální demokracie marxistickými stranami nejsou. Někteří představitelé marxismu na Západě po druhé světové válce postupně pochopili, že sovětský komunismus a klasický marxismus není pro demokratickou západní společnost přijatelný. Opustili tedy boj za změnu ekonomické základny společnosti a chtěli revoluční myšlenky prosadit změnou kulturní nadstavby. Tak vznikl kulturní marxismus (neomarxismus) reprezentovaný například György Lukácsem. Je otázkou, zda jde skutečně o marxismus, protože Marxova filozofie je založena na prvotní důležitosti ekonomické základy a jen druhotnosti kulturní nadstavby. Soustředění se na nadstavbu je popřením původního učení Karla Marxe.

Podstatou kulturního marxismu je snaha o změnu tradičních společenských hodnot a uspořádání společnosti např. oslabení manželství a rodiny ve prospěch volných neformálních svazků a důraz na kolektivní státní výchovu dětí. Kulturní marxisté, ať se tak nazývají či ne, chtějí své představy o společenském dobru vnutit ostatním díky ovládnutí moci ve státě. K tomuto experimentování dávají prostor některé sociálně demokratické strany. Po odmítnutí marxismu je ideovým základem sociální demokracie snaha o zmírnění procesu koncentrace bohatství k malé skupině osob. Základním nástrojem je progresivní zdanění a celá daňová politika vedoucí v rámci sociálního státu k poskytování řady veřejných služeb dle státem uznaných potřeb rovnostářsky bez ohledu na bohatství (veřejná zdravotní péče pro všechny). K tomu sociální demokracie dnes nepotřebuje revoluci, zestátnění výrobních prostředků, ani bourání osvědčených forem života společnosti.

Přes tuto nepotřebnost je z části sociální demokracie vyvolávána poptávka po změnách, které s přerozdělováním bohatství nesouvisí. Pod hlavičkou lepších zítřků se rozvijí státní zásahy ve školství (inkluze), miliardový systém podpory určitých forem energie za cenu jejího zdražení pro všechny, včetně chudých, v rámci touhy řídit vývoj podnebí či oslabování rodiny ve prospěch státních institucí s odůvodněním, že část rodin má problémy. A protože si několik promile rodičů vyřizují své rozvodové problémy vzájemnými únosy dětí přes hranice, jsou všichni normální rodiče zatížení povinností vyřizovat pro své děti pasy, zatímco dříve stačil zápis dětí do pasu rodičů.

Z hlediska sociálně demokratické ideje projevy kulturního marxismu nic nepřinášejí. Naopak významnou část voličů obtěžují a od volby sociální demokracie odrazují. Pokud sociální demokracie nechce ztratit voliče tradiční levice, kteří podporují přerozdělování bohatství, ale ne experimenty se společností a bytnění státu, musí se vedle klasického marxismu zbavit i marxismu kulturního. Nebo vznikne poptávka po nové straně tradiční levice, která odmítne kulturní marxismus a experimenty se společností.

Související článek:

Andrej Babiš a sociální demokracie.