Prezident Nejvyššího kontrolního úřadu – ochránce ústavnosti

Prezident Nejvyššího kontrolního úřadu Miloslav Kala oznámil v reakci na novou platovou úpravu některých ústavních činitelů, která jim fakticky snižuje plat vůči řádné zákonné úpravě, že věc napadne u soudu a poskytne možnost Ústavnímu soudu vyjádřit se k platu ústavních činitelů (Lidové noviny 5. 12. 2014 s. 1 a 3). Nebál se vystoupit s obranou dělby moci a rovnosti před zákonem, byť to může být pro něj nebezpečné z hlediska popularity u některých novinářů i držitelů moci.

Debata o platech ústavních činitelů se smrskla na debatu o platech poslanců a senátorů. Novináři však mlčeli, že díky Ústavnímu soudu dostali přidáno od 1. 1. 2015 téměř o 10% soudci, státní zástupci a právníci Úřadu pro zastupování ve věcech majetkových. Třicetiletý soudce okresního soudu má téměř 72 000 Kč. Zatímco poslance kritizují, na soudce a jmenovitě ústavní soudce si s kritikou troufne málokdo. Přitom poslanců a senátorů je jen 281. Ovšem soudců, státních zástupců a právníků Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových je asi 4 500. Tedy dopad na státní rozpočet je u druhé skupiny větší.

Novináři se nezabývali raketovým nárůstem platů ústavních soudců. V létě roku 2014 byl plat ústavního soudce 106 600 Kč, od 1. 1. 2015 je 146 400 Kč, tedy zvýšení o více než 37%. Původně měl soudce ústavního soudu stejně jako ministr, nyní má podstatně více. Předseda Ústavního soudu měl 151 100 Kč a nyní má asi 207 000 Kč, více než prezident republiky, který má 191 800 Kč. Ústavní soud narušil vazby mezi členy státních orgánů. Bylo logické, že nejvyšší plat má hlava státu a že ústavní soudce jako člen vrcholného orgánu moci soudní má stejný plat jako člen vrcholného orgánu moci výkonné – ministr. Přitom v roce 1995 soudci chtěli mít jednotnou platovou základnu s politiky, protože to viděli ze svého hlediska jako výhodné. V okamžiku, kdy se to ukázalo nevýhodné, rychle žádali pro sebe zvláštní řešení.

V roce 2001, kdy byl Bohuslav Sobotka předsedou Poslaneckého klubu sociální demokracie, byl plat poslance 41 900 Kč, ovšem poslanci náležel tehdy i 13. a 14. plat. Průměrný plat byl 14 378 Kč. Od roku 2011 je plat poslanců 55 900 a nemají 13. a 14. plat. Průměrná mzda v roce 2013 byla 25 078 Kč. Tedy v porovnání s průměrnou mzdou plat poslance v roce 2013 vůči roku 2001 klesl. Přesto jej Bohuslav Sobotka jako premiér chtěl změnit jen o 1% nahoru, zatímco podstatně vyšší plat poslanců ve vztahu k průměrné mzdě v roce 2001 mu jako předsedovi poslaneckého klubu nevadil.

Návrh prezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu může docílit, aby platová základna byla jednotná pro všechny ústavní činitele bez ohledu na to, zda jsou poslanci, soudci, členové Nejvyššího kontrolního úřadu atd. Tuto platovou základnu má určit zákonodárce. V demokratickém právním státě nelze vytvářet privilegované skupiny.Ústavní soud zrušil postupně 2,5 a v roce 2014 i 2,75 násobek průměrného platu v nevýrobní sféře jako platovou základnu pro soudce s tím, že chce trojnásobek. Ústavní soud zrušil dané ustanovení pro soudce s tím, že soudci jsou „vyšší středostavovská vrstva“, a proto mají nějaká práva, která ostatní nemají, či je Ústavní soud ostatním nepřiznal (členové Nejvyššího kontrolního úřadu atd.). Rasa, třída i stavovská vrstva jsou pojmy sociálními, ale v demokracii nemají být práva vyvozena z toho, že je někdo příslušníkem určité třídy či stavovské vrstvy. To nás vrací před rok 1989, kdy příslušnost k třídě či dříve rase a stavu byla zdrojem práv či upření určitých práv. Přitom Ústavní soud mohl dané ustanovení zrušit s demokraticky přijatelným důvodem, že není možné, aby malé skupině lidí byl plat trvale omezován a jiným ne. Omezení jiné výdělečné činnosti soudců, platí i pro ministry, Nejvyšší kontrolní úřad a jiné. I vnímání platu jako ochrany před korupcí lze užít stejně vůči soudcům, ministrům a jiným představitelům státu. Ústavní soud porušil čl. 1 Listiny základních práv a svobod, která stanoví rovnost lidí před zákonem, a ve svém právní filozofii se vrátil k marxistické třídní teorii, kdy příslušnost k určité třídě byla zdrojem práv nebo naopak důvod bezpráví. Ústavní soud jen nahradil pojem třída slovem stav. Proto je toto rozhodnutí Ústavního soudu nutné kritizovat.

Andrej Babiš 2. 12. 2014 prohlásil, že platy poslanců by měla určovat vláda. To je přiklad možného narušení dělby moci skrze platy s tím, že by vláda mohla učinit z platů nástroj tlaku na opozici s cílem učinit z parlamentu poslušného schvalovatele vládních návrhů tak, jak to z parlamentu učinili nacisté nebo u nás totalitní režim 1948-89.

Návrh Miloslava Kaly dává možnost se nad platy ústavních činitelů zamyslet komplexně a obnovit vztahy vzájemné propojenosti, které vychází z existence všech tří základních státních mocí v jednom státě. Kala hájí ústavní principy i tehdy, když v obhajobě ústavnosti zklamal Ústavní soud. V demokratickém státě je existence soudů nutností, stejně je nutností existence parlamentu, vlády a kontrolního úřadu. K materiálním podmínkám činnosti státních orgánů patří i plat. Členové všech orgánů bez ohledu na svůj třídní, stavovský či rasový původ mají právo na stejnou ústavní ochranu. Ústava chrání činnost všech ústavních orgánů, nejen soudů.

Související článek:

Tunelování demokracie aneb Nejen o platech.